Lásko vrtkavá

villanella (16.stol.) – text Jiří Tichota

/: Lásko vrtkavá, proč si zrádce pohrává

s mou touhou vroucí :/

proč jeho lžím se rozum marně brání

stálý jak letní sníh, doušek ve dlaních

mlha na pláních přísahá věrnost do skonání.

/: Lásko nestálá, proč jak vločka roztálá

v dlaních mi zmíráš :/

proč dechem ztrácím to pro co jen dýchám

já vím, já lásko vím, už jen doufat smím

z ohně zbývá dým, přece z tvé klatby nepospíchám.

/: Lásko, kdo tě zná ví, že bitva vítězná

daň svou si žádá :/

nemám sil válčit, mír však nenacházím

bloudím a klopýtám místy, která znám

věčně sem a tam, jeho stín vděčně doprovázím.