Jozue

spirituál – text Dušan Vančura

Měl Jozue v poušti jasný cíl

najít domov pro svůj lid

jenže Jordán cestu překřížil

dál už nemoh´ nikdo jít.

Až Jozue dostal vnuknutí

pozved´ skříňku starý muž

prošel řekou zástup semknutý

jak když máslem projde nůž.

Za vodou zdi se dotkly oblohy

a hradby hlídá stráž

jsi ztracen, lide nebohý

tohle město nezdoláš.

To město bylo Jericho, to město bylo Jericho…

Však dřív než dojde ke zteči

pár zvědů běží vpřed

dívka Ráb jim za slib bezpečí

dává víno, tělo, chléb.

Jozue měl z toho starost velikou, velikou, velikou

do večera chtěl by dobýt Jericho

zdi však stojí jako hráz.

Jozue měl z toho starost velikou, velikou, velikou

do večera chtěl by dobýt Jericho

zdi však stojí jako hráz.

Tu Jozue káže lidem svým

šestkrát město obejít

potom troubit hlasem velikým

ať se třese každý štít.

Kolem stojí muži ve zbrani

s nimi dvě stě tažných mul

sotva zazní rohy beraní

zdi se sypou jako sůl.

Sotva zazní rohy beraní

vojska křičí z plných plic

město bez hradeb se nebrání

v cestě nestojí už nic, nestojí už nic, nestojí už nic.

Jozue má z toho radost velikou, velikou, velikou

k nohám se mu položilo Jericho

hradby padly v jeden ráz.

Jozue má z toho radost velikou, velikou, velikou

k nohám se mu položilo Jericho

hradby padly v jeden ráz.

Sotva dotroubili trubači

sotva usadil se prach

celý kraj se divit nestačil

město leží v sutinách.

Mezi domy, které zůstaly

byl i dům nevěsty Ráb

muž své sliby tesá do skály

a Jozue byl čestný chlap.

Čím byl proti němu Gideon

čím byl proti němu král

ještě dnes na poplach bije zvon

z dob, kdy on před městem stál.

To město bylo Jericho, to město bylo Jericho

Jozue měl z toho radost velikou

hradby padly v jeden ráz.