Booklet CD Nejde Zapomenout

Karla Zicha jsem viděl poprvé Československé televizi v polovině 70. let. Hrál na dvanáctistrunnou kytaru, což nebylo tenkrát u nás obvyklé, zpíval píseň s veršem zajíc-krajíc a měl zvláštní vibráto, kterému jsme časem začali říkat zicháto. Později jsem zaregistroval píseň Měla na očích brýle, kterou mu napsal můj spolužák z průmyslovky Pepa Kolín.

Seznámili jsme se v době, kdy jsem dělal úředníka na Pragokoncertu při různých přehrávkách a školeních. Oba jsme bydleli na pražském Spořilově, kde jsme se párkrát náhodně potkali a když jsem začátkem roku 1980 odcházel z Pragokoncertu, hodil mi lano a začal jsem mu a jeho kapele FLOP dělat manažera. Tak začala naše skoro 13letá spolupráce a dovoluji si napsat hlavně kamarádství, na které opravdu nejde zapomenout.

Krátce před mým příchodem se Karel rozešel s Pepou Kolínem a tak jsme začali tím, že jsme obměnili a rozšířili kapelu. Za těch skoro třináct let se ve FLOPU od té doby vyměnili jenom dva muzikanti. Neznám mnoho podobných případů.

V zastupování Pragokoncertu jsme ročně odehráli cca 150 vystoupení převážně v Československu, ale i v zahraničí, např. SSSR, Německo, Španělsko, Mongolsko, Bulharsko atd. Na těchto zájezdech jsme spolu bydleli, jezdili v autě, a další by asi papír neunes. Kromě koncertů byla různá televizní vystoupení, společenské akce, příprava scénářů koncertních a televizních vystoupení, pracovní a přátelská setkání s kolegy a kamarády nejen z branže, či jen tak pokecání u kafe u Karla, nebo u mě na chatě a v neposlední řadě příprava produkce a nahrávání LP a později CD desek. Těch jsme za dobu naší spolupráce vydali nejdřív u Supraphonu, později u Multisonicu čtrnáct a prodali hodně přes jeden milion kusů. S postupem času jsem se skupinou FLOP začal hrát na saxofon a pro Karla aranžovat i skládat písničky. Časem se seznámili i naše rodiny a k všeobecnému překvapení jsme zjistili, že maminka Karla a moje máma chodili spolu na pražských Vinohradech do základní školy, spolu s maminkou Petra Jandy.

V polovině osmdesátých let jsme sestavili, jak bylo tehdy módní, duo z mladých zpěváků – Petry Zámečníkové a Jirky Strnada. Prezentovali jsme je na koncertech a začali dělat produkci nejen jim, ale i dalším zpěvákům. Tato práce vyvrcholila deskou, kterou jsme natočili zjara 1987 s americkou legendární zpěvačkou Wandou Jackson, která svého času vystupovala s Elvisem, dále s belgickou zpěvačkou Viktor Lazlo a americkým kytaristou a zpěvákem Fredy Steady.

Naše spolupráce skončila na začátku roku 1993, kdy jsme už dost dobře nedokázali uživit kapelu FLOP, Karel se vracel ke Spirituál kvintetu a já vážně onemocněl a čekal na zázrak v podobě vhodného dárce pro transplantaci srdce. Po úspěšné operaci byl Karel jedním z prvních, kdo mě přišel na pražský IKEM povzbudit. Oba jsme pak měli jiné starosti, Karel se staronovou kapelou, já s novým srdcem a životem. Přesto jsme se občas viděli, volali si a i něco natočili. 

Asi týden před odjezdem na dovolenou mi Karel volal a chtěl po mě základy na nějaké staré písně, které mu archivuji. Byl jsem na Slapech a on druhý den odjížděl na Moravu a tak jsme se dohodli, že mu materiály nechám na Multisonicu u sekretářky.

V neděli 11. 7. jsem se vracel s kapelou Metropolitan Jazz Band z vystoupení v Cotton Clubu z Hamburku. Seděl jsem vedle kapelníka Pepy Krajníka, který řídil a „umyli“ jsme za těch 700 km snad každého, na koho jsme si vzpomněli. Karel to odnes taky. Konstatovali jsme, že mu to stále skvěle zpívá, že výborně vypadá a že mu to přejem. Byl to právě Pepa Krajník, který mi 13. 7. 2004 odpoledne volal tu nesmyslnou zprávu.

Prostě NEJDE ZAPOMENOUT…

P.S. Ani v tom nejhorším snu bych nečekal, že patnáctou desku budu připravovat bez Karla.

Standa Chmelík