Zichův vlak

(Magazín Co vás zajímá, 1981)

Muziku má v krvi i … v rodině – dědeček i otec byli hudební skladatelé. On sám se v šesti letech začal učit hrát na klavír, v jedenácti na kytaru a od patnácti si zkouší na vlastní texty psát první písničky. Ale nespokojoval se s tím. Lákala ho scéna, obecenstvo. A také proto v pětašedesátém spoluzakládá studentskou kapelu, která si říká Framus Five. Tohle období hledání muziky i sama sebe pokračuje i v době, kdy jako posluchač fakulty estetiky a sociologie University Karlovy začíná spolupracovat s jednou z našich nejstarších skupin se Spirituál kvintetem. Působil tu jako zpěvák a kytarista, natočil se skupinou dlouhohrající desky Písničky amerického západu, Písničky z roku raz dva a album pro zahraniční posluchače, kterému Artia dala název Give Peace A Chance. Začíná se o něm vědět, ale …

K a r e l   Z i c h  se Karlem Zichem začíná stávat až později!

Koncem dvaasedmdesátého roku se rozhoduje pro sólovou pěveckou dráhu. Je to odvážný krok. A přichází po něm i odpověď. O několik měsíců později Karel Zich dokončuje vysokoškolská studia a s písní První pláč, první smích se představuje na Bratislavské lyře ´73. Písnička sice žádnou cenu nedostala, ale vyšla mu na první samostatné desce, a protože o ni byl veliký zájem, vydává záhy s nahrávkami Alenka v říši divů a Rodinné album, které se stále ještě občas objeví v rozhlasových pořadech.

Tak se rozjel Zichův vlak …!

Do naší populární hudby vstoupil rockový trubadúr a netrvalo dlouho a usadil se na žebříčku popularity Zlatý slavík Mladého světa mezi prvními, jeho zajímavě zabarvený baryton rozdával zajímavé písničky za doprovodu předních velkých orchestrů a někdy také jen s kytarou, k domácím začala přibývat vystoupení v Německé demokratické republice, v Polsku, v Sovětském svazu i na Kubě, vyšla mu dlouhohrající deska Dům č. 5, na níž nazpíval třináct písní, které všechny sám složil.

A pak přišel sedmasedmdesátý rok a Karel Zich se znovu objevil na scéně festivalu Bratislavská lyra. S písní Máš chuť majoránky si vyzpíval stříbrné druhé místo. A napsal tak vlastně tečku za kapitolou „vlka samotáře“ – postavil si totiž doprovodnou skupinu Flop a nastudoval s ní celovečerní program. Tento soubor doposud prošel jen malými proměnami: ze tříčlenného se stal čtyřčlenným, v osmdesátém roce jeho program obohatily i písničky Lenky Filipové. Společně s ní Karel Zich také nazpíval novou písničku Mosty, která je dominantou jeho druhé supraphonské dlouhohrající desky.

Zich skládá pro sebe i pro jiné, zpívá a cestuje. Na jeho hudební mapě přibyla zastavení v Bulharsku, v Německé spolkové republice. Tam navázal spolupráci i s hamburskou gramofonovou firmou Aves. Na prvním představovacím singlu mu vydala jeho vlastní písničky Já si tě najdu. Pro zahraniční posluchače připravil také první samostatnou dlouhohrající desku To nejlepší od Karla Zicha. Na ní vybral a s anglickými slovy nazpíval nejzajímavější ze šedesátky doposud nahraných písní.

Písničkovým světem jde svou vlastní cestou s písničkami, které se líbí především jemu, a může je proto zpívat s chutí. A také proto jeho vlak jede a jede … 

(bar)