Paráda Karla Zicha

(Gramorevue, 1983)

Byl to druhý koncert po návratu ze Španělska a Kanárských ostrovů. Domažlice, začátek dubna. Po vystoupení se pod Karlem Zichem zřítily schody vedle pódia a výsledek nebyl právě nejradostnější: fraktura lokte levé ruky. Člověk ani nemusí být kytarista (a Zichova hra na „dvanáctku“ je proslavená), aby si dokázal představit, co to všechno pro hudebníka znamená. Zatímco ruka odpočívala v sádře, rušily se koncerty; ale KAREL ZICH (1949) nikterak nezahálel. V téhle nucené koncertní pauze jsme se také sešli, abych se dozvěděl, co je nového, neboť se na pulty prodejen právě dostávalo – po Domu č. 5 a Mostech – Zichovo třetí samostatné album Paráda (Supraphon 1113 3325).

„Využil jsem toho, že na čas nemohu vystupovat, abych poněkud pozměnil obsazení své skupiny Flop. Uź jsem o tom uvažoval delší dobu… Nastoupil k nám basový kytarista Petr Pechman, který byl dříve u Tučňáků a našel jsem si nového kytaristu. Jmenuje se Václav Krejčí, je zatím absolutně neznámý, ale jeho kytarová hra určitě stojí za pozornost. Jinak zůstává kapelník Milan Lejsek (klávesové nástroje) a bubeník Petr Eichler. Karel Forner bude nadále vystupovat jako stálý host a rádi bychom ho představovali jako zpívajícího skladatele, Jan „Papírek“ Hauser bude sem tam vypomáhat na basovou kytaru, ale především bude působit jako zvukař a zpěvák vokálů. Kromě změn v kapele jsme také připravili nový repertoár, který bude součástí našeho nového koncertního programu Paráda.“

Jak název prozrazuje, půjde především o písničky ze stejnojmenného supraphonského alba?

„Především, ale budou tu i jiné. Čtyři původní písničky z desky jme zachovali, z Presleyho zpěvníku jsme připravili směs. A kromě toho zde jsou další dvě směsi: jedna připomíná písničky jako Máš chuť majoránky, Kilimandžáro, Měla na očích brýle, Na prvním programu či Já si tě najdu, druhá je kombinací refrénů z alba Mosty. Tedy refrénů písniček jako Beatles bylo víc, Já si tě najdu, Mosty… A potom se zde objevují samozřejmě písničky úplně nové, které budou mít na pódiu premiéru. Ostatně, takové jsem zařazoval do programů vždycky.“

Nejsem zdaleka sám, kdo nadšeně uvítal tvé zatím poslední album, na kterém jsi věnoval velkou pozornost písničkám Elvise Presleyho. Paráda je opravdu paráda…

„Byl bych rád, kdyby tomu tak bylo. Je to zvláštní deska, jakési vyrovnání se starou láskou, vzorem; splátka dluhu. Jsem moc rád, že jsem s Supraphonu dostal šanci takovou desku natočit, protože rokenrol je muzika, ve které jsme vyrůstali, a ze které vyšla řádka vynikajících muzikantů a zpěváků. Olympic, Sedláček, Volek, Kaplan, Bobek… České textování rokenrolových věcí je velmi složité, vzhledem k charakteru hudby – a dlouho přežíval názor, že klasický rokenrol ani pořádně otextovat nejde. Myslím si, že Michal Bukovič tenhle názor několika pádnými textovými argumenty vyvrátil a se skladbami z Presleyho repertoáru se vyrovnal opravdu se ctí.“

Ale nejen Presleyho rokenroly, dokonce hned úvodní a titulní, tvoje a Bukovičova Paráda, u posluchačů pořádně zabrala.

„To je spíš náhoda. Chtěli jsme desku nějak orámovat původními písničkami, dramaturgicky ji otevřít a uzavřít. Samotného mě příznivý ohlas na písničku Paráda překvapil. Mnohokrát už bych dal krk za to, že se nějaká skladba bude líbit, a pak to nevyšlo. A stává se to samozřejmě i naopak. Melodii jsem měl už delší dobu; natočil jsem si demo snímek, mnohokrát jsem písničku předělal a když jsme potom s Michalem všude kolem sebe od nejrůznějších lidí slýchali slogan „je to paráda“, zjistili jsme, že se nám to k melodii hodí. Celé dlouhohrající desce jsem vděčný ještě za jednu věc: tenhle repertoár vzbudil pozornost několika zahraničních partnerů Pragokoncertu, kteří projevili zájem o program, kde by základ tvořily Elvisovy písničky. Kromě toho máme samozřejmě možnost prezentovat i původní repertoár. Vystupovali jsme kromě Španělska a Kanárských ostrovů také v Německé demokratické republice, máme nabídku z NSR, ve výhledu ještě několik dalších zahraničních zájezdů… Shodou okolností jsme se také tak trochu strefili do světové módy, protože rokenrol v oné klasické podobě se dnes znovu nosí. Ostatně, dokazuje to i úspěch našich rokenrolových interpretů na domácí scéně…“

Album Paráda je tedy na světě, a to jak v české, tak v anglické exportní verzi. Co další gramofonový projekt?

„Natáčíme čtvrté album, které bude zase výhradně původní. Paráda byla přece jenom takovým příjemným vybočením z toho, o co se skupinou Flop usilujeme. Tedy o původní českou písničku… Na trhu se deska objeví samozřejmě až v příštím roce. Písničky jsme si již »ohráli a ozpívali« na koncertech, což je pro práci ve studiu k nezaplacení.“

Tento rok se Karel Zich znovu vrátil jako soutěžící na Bratislavskou lyru, pro kterou s Michalem Bukovičem napsal písničku Jeden tón (pamětníci si vzpomenou, že na Lyře Karel Zich debutoval před více než deseti lety spolu s Vlaďkou Prachařovou v Ondráčkově a Rytířově duetu První smích, první pláč). A v době, kdy čtete tyto řádky, už zase pilně koncertuje. A určitě nerad vzpomíná na ty bezmála dva měsíce, kdy nemohl na kytaru ani pomyslet… 

Miloš Skalka

Snímek Miroslav Pospíšil