Věčná nespokojenost Karla Zicha

(Květy 1981??)

Většinu písniček, které zpívá, si skládá sám. A vedle toho ještě stačí sem tam nějakou napsat pro své zpívající kolegy. Začátkem sedmdesátých let se vydal na nesnadnou dráhu sólového zpěváka, když předtím léta působil v Tichotově Spirituál kvintetu. Dnes vystupuje s vlastní skupinou Flop a ve svém koncertním programu uvádí i Lenku Filipovou. Vedle zpívání a komponování stačil vystudovat humanitní vědy na Univerzitě Karlově, vydal hezkou řádku singlů a dvě dlouhohrající desky – Dům č. 5 (1976) a Mosty (1981). Jako podklad k následujícímu povídání posloužily úryvky textů některých písniček jeho repertoáru. Věřím, že se vám při čtení textových ukázek vybaví Zichův charakteristický „elvisovský“ hlas a jeho osobité podání…

Telefon s adresou Svět

Píšu v něm pár vlídných vět

Jedné dívce

Kdopak ví, kam jej zítra pošta doručí

Kolik náhod mu poručí

(Alenka v číši divů)

„Alenka byla jedna z mých prvních nahrávek, která u publika opravdu zabrala. Nazpíval jsem ji dávno před populárními Smokie, v době, kdy Evropa tuhle melodii prakticky neznala. Byla to obrovská shoda náhod a dodnes mi není jasné, v čem je vlastně úspěšnost téhle písničky. Vím jen, že lví podíl má text Zdeňka Rytíře. A nahrávka měla pro moje sólové zpívání klíčový význam.“

A tak aniž vím

Zda se lepším stávám

Běžím za něčím

Bůhví čemu vstříc

(Máš chuť majoránky)

„V tomto textu je a není kus pravdy. Nevím, jsem-li lepší, ale člověk by měl alespoň trochu vědět, za čím v životě jde nebo za čím by chtěl jít. Ale, jak už jsem říkal, často žijeme i náhodami. Někdy jsou špatné, jindy dobré. Ale jsou.“

Beatles bylo víc

A já je všechny znám

Z filmů, z desek, z článků pod čarou

Beatles bylo víc

A já tu stojím sám

Před tvým oknem se svou kytarou

(Beatles bylo víc)

„Tahle písnička je vlastně míněna v legraci, ale přece jenom je v ní i něco vážného – Beatles chytli nejen mou generaci, ale nedají na ně dopustit ani starší a dokonce se líbí i dnešním patnáctiletým. Hudba se od dob Beatles pořádně proměnila a skupina přestala být pro většinu muzikantů pouze zbožňovaným idolem, ale stala se především studnicí obrovského množství nápadů. Nejenže každý z téhle liverpoolské čtyřky byl vynikající, ale dohromady tvořili obdivuhodný tým. Abych se dostal do současnosti – švédskou Abbu také „nedělá“ jeden člověk – a ani dělat nemůže.

Mosty znám už dlouhý čas

Jsou dlouhé i krátké i tenké jak vlas

Ale pomáhají

Když jeden z nás chvíli se vzdálí

(Mosty)

„Titulní písnička z mé nové dlouhohrající desky, duet s Lenkou Filipovou. Skladbě jsem věřil dávno předtím, než jsem ji ve studiu s Lenkou natočil. Ale kolikrát už jsem zažil něco podobného, a pak jsem se nestačil divit, jak jsem se zmýlil. A právě to mě na mé práci baví – že nikdy nemůžete předem odhadnout, jak dopadnete. Právě teď mám z posledních písniček dobrý pocit, a tak mám chuť na další album. Zatím ho mám plnou hlavu. Ať jedu autem, nebo ať před sebou tlačím kočárek. Ale nejvíc se mi zalíbilo ve sklepě, kde se v noci na komponování písniček nejvíc soustředím. Zrovna včera jsem si tu hrál na kytaru do půl čtvrté do rána.“

Čí, čí, čí jsem já

Čí hlas mému zítra odpoví

Čí, čí, čí jsem já

Čí mám být, kdo ví, kdo ví

(Čí jsem já)

„Čí jsem, to bych věděl. Muziku téhle písničky napsal Jirka Vondráček, který mi složil už Majoránku. Když mi písničku přinesl na pásku, kde ji sám nahrál na kytaru a nazpíval, zněla jednoduše a mile. Výsledek je trochu jiný, ale myslím si, že z původního autorského záměru nic neztratila. Navíc se mi moc líbí moderní aranžérské pojetí Milana Lejska, který vede skupinu Flop. Ještě něco: když někdo složí písničku, která mi sedí a která se mi líbí, tak mě ani nemusí přesvědčovat, abych ji zpíval. To kdyby tak pochopili ti, kteří jenom přesvědčují.“

Chtěl bych umět napsat baladu

O všem co kdy potkalo tento svět

(Chtěl bych umět napsat baladu)

„To by vlastně mohlo být motto pro každého, kdo píše písničky. Je docela možné, že text zní trochu pateticky, ale od Zdeňka Rytíře to beru a slova mu věřím. Protože se celý život nesnaží o nic jiného. Nemluvím jenom o písničkách, které píšeme spolu, ale o celé jeho tvorbě. Rytíř je pro mne obrovskou inspirací, když skládám muziku. On má také období, kdy mu psaní jde velice pomalu, a jindy má zase text za chvilku. Tahle práce nechce jenom soustředění a pohodu, ale také mít o čem psát. A to se v člověku musí nastřádat, to se nenarodí ze vzduchoprázdna. Kdyby si tohle uvědomovali i ostatní… Práce má najednou smysl a výsledky nejsou náhodné.“

Něco jako lásku znám

A vím že na ni mám

(Něco jako lásku znám)

„Na co nemáme, do toho se nemáme pouštět. Někdy nám to není jasné ani s tou láskou; jindy s profesí, někdy se sebou samými. S Michalem Bukovičem, který text napsal, se mi dělá bezvadně, i když je to úplně jiný člověk než Rytíř. Nebo, lépe řečeno, je dobře, že je jiný, protože jeden Rytíř už tu je.“

Chvíli zkoušel štěstí jako manekýn

Závistivě stál před plakáty kin

Sám protloukal se životem – ó jé

Až v Melodii stal se kritikem

(Životopis)

„No jo, tak tohle je písnička, o které se dost diskutovalo. Ale v žádném případě nebyla míněna zle. Spousta lidí má problémy, komplexy, a každý se s nimi vyrovnává jinak. Vážím si těch, kteří si nekompenzují své mindráky tím, že napadají druhé. Jednou už se taková písnička napsat musela.“

A teď přicházím já

Dobře znáš můj hlas

Ten hlas se tě teď ptá

Máš-li chvíli čas

(Teď přicházím já)

„Když Víťa Hádl napsal muziku k téhle písničce, zdaleka jsem netušil, jak složitá morzeovka to bude pro textaře. Michal Bukovič nakonec napsal text za jeden večer – po několika neúspěšných verzích jiných autorů. Zkrátka: jednou je psaní textu složitější, jindy jednodušší, ale výsledná morzeovka musí vždycky nakonec mít nějaký smysl, obsah.“

Já ti zpívám

Ale oči se mi klíží

a jen toužebně si přeju

Ať už spíš

Ať je snem zakletá

Tvoje hlava dvouletá

Já mám ráno práce moc

A ty jsi důvod – dobrou noc

(Já ti zpívám)

„Vždycky se mi líbil Pavel Bobek a uvědomoval jsem si, že nebude nijak snadné napsat pro něj původní písničku, když dosud zpíval samé kvalitní převzaté skladby. Tahle se snad povedla – obrovský podíl na tom má textař Michael Žantovský. Jak on, tak Bobek i já máme doma tři různě velké – ale přesto ještě malinké – holčičky. Vlastně s tebou jako s novinářem a s vaším fotografem jich dáme dohromady dokonce pět. I když Já ti zpívám je vlastně dnes už Bobkova písnička a vyšla na jeho posledním albu Zkus se životu smát, občas si ji s kytarou sám rád zazpívám. A vůbec není náhoda, že je mi s ní hezky. Často jsem pryč z domova, tak se alespoň na chvilku přiblížím k jedenáctiměsíční Adélce.“

Čas letěl a já s tebou byl

Snad denně tam kde hrál

Tingltangl, Jonáš a starý Semafor

Tehdy miloval jsem rokenrol

A chvíli nepostál

(Dům č. 5)

„Co je kus vlastního prožitku, to se vždycky dobře zpívá. Nejenže jsem znal takový dům, který už dneska nestojí, ale mou životní pouť výrazně poznamenal rokenrol, který mě přivedl k tomu, že dneska zpívám a skládám. A Semafor? To byla bezesporu naše největší písničková dílna – a přál bych si, abych jednou mohl pracovat s týmem lidí, který by dovedl psát tolik vynikajících písniček pro tolik interpretů.“

Ó mámo, proč všechno končí

Co začíná

(Penzion blues)

„Nad tímhle textem Zdeňka Rytíře mi dodneška zůstává rozum stát. Stává se málokdy, že řekněme při sté repríze v textu písničky najdu něco, o čem jsem neměl dřív ani tušení. Pořád něco končí a pořád něco začíná. A mně z toho všeho pomalu vzniká nádherný pocit věčné nespokojenosti. Myslím si, že spokojený člověk nic nevymyslí. Ať jsme tedy pořád nespokojení – třeba vymyslíme něco lepšího.

Připravil Miloš Skalka

Fotografoval Andrej Šťastný